Tohle všechno patří tobě
představení divadla Inventura, Studio ALTA
plakáty A2, trička
s Alešem Čermákem
(foto z představení Michal Ureš)
2015
Věci, které mě napadají, nenapadají mě od kořene, nýbrž až odkudsi zprostředka. Ať se jich pak někdo pokusí držet, ať to někdo zkusí a pokusí se držet trávy, která začíná růst až vprostřed stonku (Franz Kafka). Proč je to tak obtížné? Není snadné vnímat věci ze středu a nahlížet na ně ani k nim nevzhlížet, nevnímat je zleva doprava nebo naopak: zkuste to a uvidíte, že se všechno mění. Není snadné vidět trávu ve věcech a slovech. (Tak jak říkal Nietzsche, že aforismus musí být ,,přežvýkán“; není možné oddělit plošinu od krav, které ji zaplňují a které jsou také oblaky na nebi.)
Bouřka! Hrozná bouřka.
V tom hluku nejde usnout.
Všude kolem pobíhalo hodně lidí. Moc jsem se bál.
Dost!
Nevím jak to říct.
Hraní by mělo být stejně snadné jako mytí nádobí – a zajímavé.
V okamžiku, kdy stojíte před lidmi, nemůžete zůstat dlouho autentičtí – nezůstanete dlouho autentičtí.
Co vám přijde víc skutečné?
Může to, co nás hraje, postoupit do druhé úrovně?
Kdo je dneska vlastně zdravý?
♥
